MALÁ ŘEKA

  Hned v úvodu bych chtěl varovat, ten kdo čeká serii dvacek bude zklamán, v tom to směru to bude těžký núďo.

   Poslední dobou jsem moc zpráv od vody nepřidával. Nebylo to z toho důvodu, že bych na ryby nechodil, nebo je nechytal , ale pravidelně v létě navštevuji úsek jedné malé řeky, kde mi jde hlavně o to ztratit se a splynout s přírodou. Samožřejmě za tím je i jeden dlouhodobý cíl týcající se kapřích obsádky, ale o tom až za chvilku. 

   Máme u nás naštěstí ještě lokality, kde člověk nezasáhl a tahle je jedna z nich. Pár vysezených míst, kde občas sedávají domorodci tu samožřejmě je. Tyto fleky ale nevyhledávám. Mám určitý respekt k místním rybářům, kteří si svá místa krmí a udržují. Také si myslím, že se tam místní kapří mohykáni moc nezdružují. Vyšlapávám si své cestičky na místa ve vysokých travách a kopřivách, tak abych věděl, že mám pár set metrů řeky jen pro sebe

Toto smýšlení přináší daň v podobě : mraky nachozených kilometrů s kolečkem a výbavou, nenašel bych na sobě místo, které neokusil komár nebo jiný savý hmyz a kdybych sbíral klíšťata, tak jich mám víc jak poštovních známek v albumu. Vykoupení zde přichází v podobě přírodní krásy a toho , jak si tu čas v klidu plyne a po řece odplouvá pryč. Večerní usínání pod širým nebem je doprovázeno skřehotáním lišek, štěkáním srnců, dupáním všech možných druhů divokých zvířat, jen lidí ne. V neposlední řadě také šplouchance od rybí osádky. Rána jsou zde ještě víc kouzelná, slabý ranní opar nad řekou a první sluneční paprsky prodírající se stromy, dodávají tomu to místu čarokrásnou atmosféru.

Chytání ryb na této lokalitě je celkem náročné, voda je průzračně čistá a plná vázek v podobě padlých stromů a větví. Každá úspěšně zdolaná ryba je zde cenná. Když už se jí podaří zlákat, tak je první její směr vždy do nejbližšího padlýho stromu, ryby zde znají své prostředí dokonale a naplno toho využívají.

   I když jsem jdu vždy za odpočinkem, tak pokaždé ve skrytu duše doufám, že už se mi podaří pokořit desetikilovou hranici. Za ty tři roky co se této lokalitě věnuji, jsem už pár slušných ryb na prutě měl , ale jestli to byli kapři nebo sumci se už nikdy nedozvím, vždy jsem o takové ryby přišel. Možná i to byl ten hnací motor, proč mě to sem stále láká

Někdy je mi až špatně z toho, jakými směry se rybařina ubírá a jak se k sobě lidi chovaj. Hodně lidí by chtělo hlavně tu dvacku, chodí na místa z fotek a ze sebe tomu nic nedaj. Vím , že to tu bylo už za dob Milana Zelenky a Jardy Vítka, ale v dnešní době sociálních sítí je to bohužel mnohem větší problém. Chtěl bych všem doporučit vemte psa, ženu, dítko nebo klidně všechny, když budou chtít (Pesan půjde vždycky:)) a jděte se projít k vodě, je to mnohem lepší a zdravější , než vysedavání u soci.siti. Hlavně, když ty ryby sami najdete, tak je pocit z úspěchu o mnoho hezčí, než když jdete přímočařě na flek, protože tam Ervín chytl minulej víkend dvacku. Postupem času zjištuji, že v první řadě by mělo jít o tu přírodu, souznění s ní a ryba by měla být příjemným bonusem.

  Letos jsem si našel místo u padlého stromu, kde jsem ještě doposud nerybařil. Hned za první odpolední vycházku jsem dva kapří juniory vytáhl, tak jsem se rozhodl, že se sem budu chvilku vracet. Další vycházky byli na záběry celkem střídmé, ba uplně hluché a já si říkal co dělám špatně. Vím že tam jsou, občas je vidím vyjet z pod toho stromu, ale zlákat se mi je nedaří. Po vystřídání všech druhů popek a tvrdého boilie přišel na řadu soluble. No jo, vždyt já mám vlastně rychlorozpouštáky, proč mě to nenapadlo hned. Hned půl hodiny po náhozu ryba, ty koule v proudu pracujou fakt rychle. 

  Letos tu mám už okolo 20ti kapřích juniorů, tak jsem začal zkoušet selektovat. Jakmile jsem dal nástrahu dál od háčku, tak vše utichlo. Po 24 hodinách bez záběru jsem ale nevydržel a už jsem zase zkracoval, abych se alespoň zabavil. Poslední večer mé nedávné tří denní návštevy, jsem zrovna pakoval mravence z tašky, když jsem si všiml dvou zapomenutých balíčků. Jednalo se o Waftersky, neboli neutrálně vyvážené boilie. Rovnou jsem je připravil na ráno, že hned půjdou do hry. 

   Vstávání před čtvrtou bylo velmi rychlé, během pěti minut leželi montáže na svých místech a já se opět hřál ve spacáku. Když už jsem se začínal objevovat v říši snové, tak se mi pod hlavou rozvrněl příposlech. Koutkem oka zamířím na pruty a vidím jak jeden začíná opouštět svou pozici, bleskový výstřel ze spacáku a jen tak tak chytám prut v letu. 

   Sběsilý souboj začíná, protivník na druhé straně vlasce vymet snad všechny kouty a zákoutí řeky. Po dvaceti minutách parkuje ve stromě.

Ojojojojoj -cenzored , hlavně neztratit nervy, říkám si v duchu. Chvilka přetahování se stromem a změna žádná, už ani necítím pohyb na druhé straně, asi je vše ztraceno. Tři roky čekání a zase o něj přijdu. Povoluji brzdu na maximum, vytáčím z cívky trochu vlasce, pokládám prut na zem a jdu si ubalit cigáro. Třeba vyjede. Po deseti nejdelších minutách za poslední dobu, je stav neměnný. Už si začínám zoufat, když v tom mi do hlavy skočí vzpomínka na Dannyho Fairbrasse. Beru prut opět do ruky, přitahuju brzdu na krev domotávám volný vlasec,chytám cívku rukou,rovnám prut a opatrně,pomaličku couvám.Po dvou krocích cítím, jak kdybych pohnul něčím po dně, znovu s citem tahám. Najednou tupý odpor na konci povoluje a já opět cítím pohyb. 

   Pocit srdce v kalhotech rychle vystřídala pumpa 3000/5000, adrenalin se zase vlévá do krve a mě se začíjí klepat kolena. Hlavně to teď už nepodělat. Povoluji brzdu a nechávám bojovníka trochu odjet opačným směrem od vázky, teď už musím opatrně, abych ho nevyřízl. Závěr souboje mi přijde nekonečný, do podběráku se mu za každou cenu nechce a zkouší se mu vyhnout všemi možnými způsoby. 

Yes. Get In!

   Prohlížím si mohutný černý šupinatý válec v ranních paprscích a po tvářích mi tečou slzy. Nepopsatelný pocit hřejivého štěstí se mi rozlejvá po těle. Úžasná chvíle, nezapomenutelný zážitek!

   Po třech letech je cíl jedné cesty u konce. Vždy se celý život ženeme za nějakými cíly a když jich dosáhneme, tak se ženem za dalšími. 99,9% času je ta cesta a ta je důležitá! Tahle moje cesta byla dlouhá, trnitá, ale krásná a stálo to za to. Řeka mi tu toho hodně vzala, ale ještě víc dala! 

   Někdy je potřeba, jen tak si zalézt stranou od lidí, nemluvit a jen pozorovat a poslouchat okolní svět. Jsou tu ještě asi dvě rybky o kterých se ví a stál bych o ně, ale tak urputně je nahánět už nebudu. Vždy se sem rád vrátím a rybu tu vždy ,stejně jako doposud budu brát, jen jako třešničku na tom pomyslném dortu.

                                                                            Za tým Singleplayer Mára