VODA SE PROHŘÍVÁ, ROSTE RYBÍ APETIT I POČET RYBÁŘŮ U VODY

Voda se prohřívá, roste rybí apetit i počet rybářů u vody. 

 

Rozhodl jsem se vydat na ryby v neděli odpoledne s tím, že si předkrmím místo na štěrkovně a poté se na den či dva zkusím zaměřit na ryby v řece. Potom bych se chtěl přesunout na předkrmené místo na stojáku.

K předkrmení jsem vybíral z nejvdálenějších míst dané lokality, abych tak zmenšil šanci, že si tam někdo během mé nepřítomnosti sedne. Obcházel jsem lovná místa. Pokaždé jsem chvíli posečkal a sledoval hladinu, zda neuvidím rybí aktivitu. Už už jsem bral kýbl a spodový prut do rukou, že se zkusím podívat ještě jinam, vodní hladinu rozrazilo tělo ryby, která měla zlatavé šupiny a nebyla úplně nejmenší. Na 100 – 120 m si druh ryby přesně netroufám určit, snad kapr, možná amur. Bral jsem to jako znamení a nabyl přesvědčení, že mám nakrmit právě zde.

Zapíchnul jsem distatnční tyčky, naměřil na spodovém prutu se střední raketou 105 m.

U auta jsem si před obhlídkou revíru smíchal v 5ti l kýblu různé průměry boilies (24 – 15 mm), pelety (4 – 16 mm), kvašenou kukuřici s pšenicí a v poslední řadě nechyběl tygří ořech, spařenou řepku a naklíčené konopné semínko.

Toto množství krmení mi trvalo střením spombem dostat na krmné místo něco přes hodinku.

Byl jsem spokojen a vyrazil autem k řece Moravě. Při nedělním odpoledni jsem ani na odlehlejších místech nenalezl klid, po kterém jsem toužil, proto jsem se vrátil zpět na štěrkovnu.

Věci nakládám na vozík. Po 20ti minutách jsem na místě. S helikoptérovou montáží nahazuji jednu neutrálně vyváženou kuličku. Druhou montáž s in-line olovem vysílám do dáli v kombinaci boosterované kuličky s pop – up. Dále házím dvě lopatky výše zmíněného mixu asi 10 – 15 m od břehu.

Dle předpovědi pršet nemá, a proto spím jen tak na lehátku ve spacáku zakrytý přehozem, abych zamezil namočení spacáku od ranní rosy. Lehátko rozkládám blízko prutů, abych mohl být s rybou v případě záběru co nejdříve v kontaktu.

Při šeření přichází záběr. Po chvíli mi ryba spadne. Nevadí, pokud se bude situace znovu opakovat, prodloužím návazec. Po několika hodinách zaznamenávám druhý záběr. Ryba uřezala sestavu někde na kmenovém vlasci. Přestože je dno členité, nikdy se mi to zde nestalo. Dobrá, nic se neděje, pokračuju... V pět hodin ráno beru prut do ruky s těžší rybou, než byly pocitově ty dosavadní. Po pár sekundách se zase přeřeže vlasec. Během noci slyším kousek od břehu hojnou aktivitu ryb. Odhaduji, že hodují na té trošce, kterou jsem tam před několika hodinami pohodil. Přes den se ryby hojně ukazují na hladině. Jedním prutem je zkouším přemluvit k záběru plovkou, kterou co dvě hodiny přehazuji a hledám s ní aktivně ryby. Na druhém prutu vytrvale máčím neutrálně vyváženou kouli. Také pečlivě brousím háčky a připravuji návazce, ať je mám do zásoby v případě potřeby výměny v nočních hodinách.

Přemítám včerejší noc v hlavě. Na základě rybí aktivity v blízkosti břehu se v podvečer rozhoduji, že jeden prut nahodím kousek od břehu. Přikrmuji vyloženě dvěma hrstmi návnady.

S východem slunce úspěšně zdolávám prvního kapříka, kterému zachutnaly dva tygří ořechy odlehčené korkem.

S druhým prutem jsem stále vyčkával na rybu z dálky v okolí krmného místa. V noci jsem opět o rybu přišel.

Takhle to dál nejde. Nechci, aby ryby tahaly moje návazce ve svých tlamkách. Dávám na své odhozové pruty navijáky, na kterých mám namotán vlasec 0,4 mm určený na řeku. Průměr vlasce je znát. Náhozy neputují tak daleko, jak bych si představoval. Den a půl jsem bez záběru. Ve středu ráno vše balím a jedu domů. Sprchuju se, doplňuji olova, dávám jídlo do tašky, měním vodu v kanystru a přibaluji vlasec 0,35 mm, který snad bude kompromisem v nastalé situaci.

Odpoledne jsem opět zde! Jsem rád, že mé dosavadní místo nikdo neobsadil, a tak namotávám nový vlasec, který spojuji s vlascem ujímaným. S délkou náhozu jsem tentokrát jakž takž spokojen. Nicméně čas ukáže, zda je montáž opravdu dostatečně daleko.

Došlo na má slova a úspěšně jsem ze vzdáleného krmného místa navedl rybu do podběráku.

Za celou výpravu se mi přes den podařilo přemluvit jedinou rybu, která hodovala na obědu stejně jako já. Avšak její oběd skrýval s jedním soustem háček... Atak jsem v poledne zdolal tohoto lysce na neutrálně vyváženou kuličku.

Byl jsem rád, že jsem už o žádnou rybu nepřišel, a proto jsem si užíval plnými doušky prosluněný předposlední den výpravy. Odpoledne to bylo formou trochy otužování ve vodě. Večer uklidňujícím pohledem z vyhřátého spacáku na hvězdy.

Pátou a poslední noc jsem podebral tohoto šupíka, který se připlul rozloučit a já tak v brzkých ranních hodinách tlačil výbavu na kolečkách zpět k autu. Hold se na řeku vydám jindy.

Myslete při navazování posledního metru své sestavy na to, aby se ryba mohla zbavit alespoň olova a snížilo se tak její poškození na minimum.

Z každého neúspěchu si berte ponaučení.

Ať se Vám daří.

Michal Šenkeřík