Labské dobrodružství

Léto pomalu předalo vládu podzimu a já jsem si konečně našel více času na milované Labe.

Měl jsem před sebou tři noci, a to už se dá sakra něco vymyslet. Začátek úplná klasika - nošení věcí z auta, stavění brolly a vše nachystat na své místo, aby mě nepřekvapil náhlý déšť, kterým strašila předpověď.

Vše mám připravené, lov může začít. Na spodním prutu spoléhám na waftersku Smoked Squid a nahazuji na koryto.

Druhý prut umisťuji kousek od břehu, kde lovím s pop up na koberci z partiklu a boilies. Kvůli silnému provozu na tomto úseku očekávám, že první záběry přijdou až se setměním. Tajně však doufám, že se na popku splete některý z labských amurů i přes den.

Čas letí, ale pruty stále mlčí. S nastávajícím večerem údolí utichá a řeka se probouzí k životu. První kontakt přichází na prut z koryta, na jehož konci se skrývá „parmské“ překvapení.

Povzbuzen akcí dokrmuji a netrpělivě hypnotizuji swingery. Nic se však neděje. Beru do ruky pár piv a jdu k sousedovi na výzvědy. Od carptalku nás ruší můj příposlech a po krátkém souboji mi končí na podložce první kapr. Do půlnoci pak zdolávám ještě dva podobné velikosti.

Ve čtyři hodiny ráno posílám montáže zpět na svá místa. Na to evidentně ryby čekají, protože do půl hodiny mám na kontě dva menší šupíky. Po rychlém startu se však již nic neděje. Celý den v dobré víře krmím partiklem a boilies s vidinou, že dříve nebo později navštíví tuhle hostinu amuři. Bohužel bez úspěchu. Jedinou akcí během dne je jen kontrola rybářské stráže.

Slunce se pomalu schovává za obzor, blíží se magická hodina. Na záběry nemusím dlouho čekat. V rychlém sledu po sobě podebírám čtyři kapry, mezi nimiž vyniká pěkný cca 9kilový šupináč. Po zbytek večera je pak už klid.

S rozedněním přichází nenápadný záběr a po pár výpadech mám v podběráku v mém životě úplně prvního amura z Labe. Zkrmím tedy poslední kýbl partiklu v domnění, že amuři najeli. Bohužel, další záběr již nepřichází.

Má výprava se přehoupla do druhé poloviny a tak si začínám rekapitulovat poznatky.

Z místa od břehu mi chodily spíš menší ryby, proto i horní prut umísťuji na koryto a vsázím na dvě kuličky Smoked squid. Vládu nad oblohou začínají přebírat první netopýři, takže mohu čekat kapří návštěvu. První o sobě dává vědět horní prut. Po chvíli se již zvěčňuji s pěkným 13 kilovým šupináčem. Do zavíračky pak pouštím ještě další 3 kapry. Před sebou mám poslední ráno. Převazuji, dokrmuji místa a s přáním třešničky na dortu usínám.

 

Probouzím se do velmi chladného dne. Cíl je tedy jasný - poslat montáže do boje a rychle se vrátit do vyhřátého spacáku. V šest hodin mě z něj vytahuje menší kapřík, a tak ještě dokrmuji a vracím se zpět do polohy ležícího střelce. Z lehátka pozoruji klidnou hladinu, ze které stoupá mlhavý opar, přes koruny starých vrb se začínají prodírat první ranní paprsky. Scenerie, která mě nikdy neomrzí. Jen řeka a rybář. Nasávám tu atmosféru plnými doušky a ptám se sám sebe, zda to může být ještě lepší. Na mobilu mi pípne zpráva s klasickou otázkou: Berou? Než stačím odpovědět, dostávám neskutečnou jízdu. Zdvihám Atom z vidliček a zvuk kvílejícího Flajzaru střídá řinčící brzda. Kapr si to pádí po vodě dolů a dá mi dost práce ho krotit. Daří se!

Pozvolna získávám nad protivníkem převahu. Ale jen na chvíli. V mžiku si to pádí proti vodě a nechce dát svou kůži zadarmo. Přecházíme na boj z blízka. Kapr si jezdí pod břehem sem a tam a vypouští bublinky. To je znamení, že mám tu čest s pěknou rybou. Po pár výpadech se mi u hladiny ukazuje krásný lysec, kterého kupodivu na první dobrou dostávám do podběráku. Říkám si: bomba závěr, jak na Vágnera. Ten taky svoji big fish vytáhne až na konci. Váha ukazuje 18 kg, wau. Zbývá jen „fotečka pouhá pro rodinu“ a vypustit krasavce zpět do jeho světa.

Epické ráno oslavuji vydatnou snídaní a dobrou kávou. Psychicky se připravuji na to, co nikdo z nás nemá rád - balení. Vše chystám k odjezdu a namlsaný lyscem ještě věřím v „Poledňáka“. Dvanáctá hodina je pryč, ryba nikde. Tábor mám z velké části zabalen a čekání na odvoz si krátím poslední kávou. Jak se to tak stává, příroda volá. Brolly prázdné, tak nadešel čas vyzkoušet nový záchod od Ridgemonkey. Svatý Petr má určitě smysl pro humor, protože okamžitě po dosednutí se ozývá hlásič. První záběr přes den a přijde ve chvíli, kdy je člověk nepřipraven.

Vtipný šupináč, poslední „pouštěčka“ a poděkování řece za nezapomenutelné chvíle. Spokojený se vydávám k domovu.

 

Děkuji těm, kteří dočetli až sem a přeji i Vám mnoho podobných zážitků u vody.

Za Singleplayer crew,

Kája Pilařů