PRVNÍ LETOŠNÍ RYCHLONOČKA
První letošní rychlonočka
Začátek roku byl pro mě takový vlažný, kontrol porybných jsem měl pomalu víc, jak vycházek a rybu se mi nedařilo zlákat žádnou. Pár jízd jsem měl, ale vždy jsem o rybu přišel. K vodě jsem jezdil jen občas na pár hodin a snažil jsem si vždy aspoň oddychnout od každodenních povinností a někdy načerpat i trochu těch prvních jarních slunečních paprsků.
Keře a stromy už byly dávno zelené a šly pomalu do květu a já furt sbíral jednu nulu za druhou.
,,Takhle to dál nejde, musím vyrazit na noc, za týden jsou Velikonoce, využiji prodlouženého víkendu a aspoň na jednu noc vyrazím, sice bude všude hlava na hlavě, ale já se nedám.,, Prožil jsem nejrychlejší týden za poslední půl rok a už je to tady.
Hurá, konečně první letošní nočka přede mnou.
Jsem jako v tranzu celej den šlape jako hodinky, ve dvanáct hodin mám hotovou práci co mám psanou do tří, pak přijde jeden blbej vrt do ještě blbějšího místa a v tu ránu je celej náskok v háji, nedokážu se soustředit,hlava už je u vody. Dost! Musím na cigáro a vše rozdejchat. Přestávám pospíchat, v šest přijíždím domů, házím rychle věci do auta a mizím. S jednou vracečkou domu pro spacák zastavuji kolem sedmé u vody.( že nemám pevnou obuv, bundu, brolíčko a čelovky zjišťuji samozřejmě až na místě)
Chci se rozhlédnout, kde se usadím, ale na výběr už moc není. Přesně jak jsem předpokládal, kdo nevyrazí ve středu ráno, nemá šanci si vybrat místo u vody. V dálce poznávám auto kamaráda, neváhám pokouším se nastartovat, abych dojel blíž k vytipovanému místu, ale nic se neděje, prostě nenaskočí. No může být ten den ještě peprnější? Se slovy ,,že už mě dnes nic nepřekvapí,, přendavám věci na trakař a metelim po svejch.
Po příchodu na místo se zdravím s Kubou a hned vyzvídám co a jak. Záběrů je pomálu a ryba na podložce nebyla zatím žádná. Nicméně kluci, kteří z místa ráno odjížděli nějaké ryby udělali,tak neztrácíme naději.
Prohlížím si jezero a nezbývá, než si vlézt do pravého rohu poloostrova, všude jinde je již obsazeno. Nevadí, výhled mám přesně na roh revíru, kde je mělčina a na břehu není žádné lovné místo. Ryby to moc dobře vědí, na celý zbytek revíru je vyvíjen obrovský tlak, takže se sem rády zajíždějí schovat před hromady naplých vlasců a obzvláště v hezkých dnech, kdy slunce pere do hladiny je to tu výskok za výskokem. Už pár dní panuje slunečné počasí a zítra má být také, takže by to nakonec mohla být výhoda.
Rychle zapsat, párkrát nahodit, olovem si oťukat dno, přenést vzdálenost na spomb a už tam lítají rakety s partiklem. Než stačím připravit pruty, tak je tma. Naštěstí mám na obou prutech navázanou sestavu na Chod rig už z předešlé vycházky a měnit to rozhodně nehodlám, na tuhle vodu to je dokonalá zbraň.
Jen zkontroluji ostrost háčku, prohmatám návazec a už to lítá. Na jeden prut navazuji malinkou 12mm banánovou popinku zakáplou esencí, na druhý 16mm popku pepře a nahazuji poslepu do přibližné lokace zákrmu.
Do půl hodinky od náhozu se rozjíždí banánová popinka a já si letos můžu úspěšně zdolat svojí první fishku. Nádherný zdravý lysec, kterému do dvouciferné čísla chybělo jen pár gramů, mě naplňuje pocitem štěstí. Rychle noční foto a zpět s ním do vody. Sleduji ho, jak se rozjíždí zpátky do tajů podvodního světa a rychle hážu novou popinku do neznáma.
Naplněn adrenalinem si ani neuvědomuji, jak ten čas letí, blíží se půlnoc. Je čas připravit se na ráno, stahuju pruty, obměňuji popinky za čerstvé, spombuji partikl na lovné místo, zapisuji na druhý den a ulehám pod ten nejkrásnější strop co může být.
Zvoní budík, neee nechci do práce. Snažím se rukou dostat na telefon, ale nejde to, najednou mi jak blesk projede hlavou ,, ty vole, jseš ve spacáku u vody,, hned jsem nohou.
Nahazuji montáže zpět na místo určení, šoupu lehátko blíž k prutům a zalejzám do teď už promrzlého spacáku. Dlouho jsem se nevyspal, do deváté ranní zdolávám další čtyry kapry a vždy na malý banánek
Jsem nadšený a spokojený. Mise splněna. Načerpal jsem energii do dalších dnů a teď už jen vyřešit problém s autem a dostat se domů.
Důvěřoval jsem malé banánové popince, kterou by nejspíš většina rybářů jako samotnou nástrahu zavrhla. Myslím si, že díky helikoptérové sestavě se mi podařilo to, po čem jsem už pár měsíců toužil. Všechny ryby úspěšně dovést až do podběráku. Kvůli hustému porostu na dně revíru, je zde kolikrát hodně obtížné rybu úspěšně zdolat.
Všem kdo dočetl přeji příjemný den‼️