River trip

Ke stojaté vodě mě to nikdy moc netáhlo, a tak se každým rokem snažím uskutečnit alespoň dvě týdenní výpravy po řekách a říčkách naší malebné země. Onehdá jsem to zakotvil v centru jednoho města na břehu řeky Labe. Lov v této městské džungli má také své kouzlo a já se nemohl dočkat, co mi řeka vydá za poklady. Na první den lovu jsem neměl zrovna formičku. Na tuto výpravu jsem navazoval hnedka po závodech, spánkový deficit a nakobrovaných téměř 40kg boiliesu si vybralo svojí daň. Chuť naštěstí byla a ve skrytu duše jsem doufal, že to nebude propadák jak při jarní výpravě na řece Lužnici, kdy jsem se krásně trefil do tření a úlovky za týden jsem spočítal na jedné ruce. Rozhodl jsem se, že si první den zablbnu s násadou a zakrmím až v noci, abych měl místo pěkně rozjeté na ráno. Na závěsky připínám 150g krmítka a jako směs použiji stick mix Smoked Squid smíchaný s mikro halibut peletkami. Za nástrahu volím 12 mm pop-up Smoked Squid, kterou prezentuji na Ronnie rigu ze ztuženého fluorocarbonu. První želízko je v ohni, nestačím nabít druhý prut a v tom dostávám první jízdičku na pro mě neznámém říčním úseku. Po krátkém souboji podebírám prvního říčního mazáka, který pak odstartoval kolotoč záběrů. Moje vidina, jak se hodím do chillu trošku nevyšla, protože jsem se několik hodin nezastavil. Na první den jsem si parádně zachytal a na břeh se podívalo nespočet jelců, cejnů a kaprů do 6 kg. Na večer posílám do říčního koryta cca 10 kg boiliesu Smoked Squid s halibut peletami. Nemůžu se dočkat rána, ulehávám a v noci mám divoký sny o pupkatých koženáčích.

Ráno začínají lidi chodit do práce, děti do školy a já vysmátý si na břehu řeky motám nové návazce. Tentokrát jsem vsadil na zasekávací mašinu D-rig ze ztužené šňůrky a jako nástrahu zvolil 20 mm waftersku Smoked Squid. Krmítka z předešlého dne jsem vyměnil za 160g zátěže a posílám to na říční dno. Světe div se, nestačil jsem se ani rozkoukat a dostávám první záběr. Do oběda jsem se opět nezastavil, záběry přicházeli pravidelně od ryb ve váhové kategorii 5 - 9 kg a já si to náramně užíval. Jelikož jsem rybu neselektoval, spodní montáž jsem poslal několik metrů níže pod krmák a věřil, že tohle může být cesta, jak se dostat na lepší rybu. Tento prut již delší dobu mlčel a neustále jsem ho hypnotizovat. Z ničeho nic se ozve hlásič, zvednutý prut ve vidličkách se ohýbá do luku a cívka se roztáčí neskutečným způsobem. Popadám prut a podle tahu je jasné, že na konci je lepší ryba. Několik minut se s rybou přetahuji a poté jí úspěšně navádím do podběráku. Na břehu zjistím, že mám v podložce krásného, čistého 14 kg šupíka. S rybou si cvaknu památeční foto a pouštím jí zpět do svého živlu. K večeru se mi daří zdolat ještě několik ryb, z toho dvě atakovali hranici 11 kg. Před spaním posílám do říčního koryta cca 5 kg krmení opět ve stejném složení.

 

Další ráno se probouzím se zvědavostí, zda si dneska zvednu laťku na tomto říčním úseku. Opět zažívám kapří koncert jak předchozí den, velikost ryb se pomalu zvětšuje a za dopoledne už mám chycené dvě ryby okolo 13 kg. Pro místní lidi se stávám takovou atrakcí a pravidelně mě navštěvují důchodci, děti ze školky i pochybná omladina. Dokonce jsem si vychytal i přísun teplého jídla a čepovaného piva. Vychutnávám si oběd a najednou v dáli spatřím malou plachetnici. Celkem jsem se bavil, byla to taková dětská plachetnička a v ní seděl chlap jak hora. Čím více se přibližoval, tím více mě začal poléval pot. Ten chlap neovládal plachetnici, ale plachetnice ovládala jeho. Nakonec tento říční freestyle zakončil v mých prutech. Ujistil jsem se, že chlápek nechystá comeback a začal jsem připravovat nové montáže. Neuplynula ani hodina a už svádím další ukázkový říční souboj. Ryba si to namířila přímo do leknínového pole, dotahuji brzdu a naštěstí se mi jí daří otočit. U břehu proběhlo ještě pár výpadů a vítězně podebírám zavalitého šupíka. Váha mi nakonec ukazuje něco málo přes 14 kg. Po pár hodinách se situace opakuje, jenže ryba jede jak tank a zajede mi do leknínového pole. Lekníny se doslova vařily, ryba mi nedává ani metr zadarmo a cítím, jak mi o něco drhne

šokáč. V duchu už jsem si říkal, že to nevypadá na happy end. Po několika minutovém přetahování zvedám k hladině vyčerpaného kapra a mezi lekníny na mě vykoukne mohutná kapří hlava. Když už je celá ryba v podběráku, tak mi spadne kámen ze srdce. Říkám si, že to bude bez pochyby zatím největší ryba výpravy a má domněnka se naplňuje. Zvedám vážící sak a váha mi ukazuje 15 kg. Udělám rychlé foto a už jen koukám, jak ryba odplouvá do říčních hlubin. Den zakončuji několika menšími rybami. Zakrmím a přemýšlím nad tím, že se mi to všechno zdá až příliš idilické.

 

 

 

Je tu další den a jako bych tu smůlu přivolal, musel jsem se štípnout do ruky, jestli se mi to náhodou nezdá. Na protějším břehu strnule pozoruji tři rybáře a jak jejich montáže lítají do mého krmáku. Několik dní jsem byl celkem na očích, plno lidí vidělo mé úlovky a mohl jsem čekat, že tahle situace může nastat. Jsou hold rybáři, kteří si neumí vyšlapat tu svou cestičku a parazitují na druhých. Ovšem rozseknul to další rybář, který si sednul několik metrů pode mě a svoje montáže házel proti proudu ke mně. Pánové mě krásně zavřeli a opravdu jsem nechtěl, aby v blízkosti mého krmáku leželo dalších osm montáží. Popravdě jsem sváděl vnitřní boj, jestli vůbec nahodím. Další věc, co mi náladu nezlepšila, byla výrazná změna počasí. S nechutí nakonec posílám montáže do vody a vyčkávám. Čas se táhnul, už bylo po poledni a mé hlásiče stále mlčeli. O pár hodin později k mé radosti, svoje snažení vzdali i zmínění pánové a úsek řeky jsem měl opět jenom pro sebe. Ten večer a následující den jsem nezavadil o rybu.

Moje výprava byla téměř u konce a já měl před sebou poslední den lovu. Zkouším různé montáže a za dopoledne se mi daří přelstít dva jelce. V hloubi duše si přeji ulovit alespoň ještě jednoho kapra, abych uspokojil to svoje kaprařské srdíčko. Krátím si čas a vydávám se na průzkum říčního břehu. Po chvilce zjišťuji, že ve vodě je plno raků, bahenek a sláviček, hotový kapří fast food. Říkám si, že tu ta ryba musí být, jenom se prostě nekrmí. Už se pomalu stmívalo a já dostávám vytouženou jízdičku. Podle tahu to nebude nic velkého a po chvilce podebírám menšího lysečka. Když rybu pouštím, rozjíždí se i druhý prut a zdolávám dalšího menšího kapříka. Oujee, ryba začala najíždět a teďka to musí přijít. Montáže letí zpět na říční dno, neuplyne ani půl hodinka a přichází další jízda. Zvedám prut a ryba je jak rozjetý vlak. Nedokážu odhadnout, jak bude velká, říční kapr se svojí bojovností prostě nezapře. Když už si myslím, že je dobojováno, kapr chytá druhý dech. Po pár minutách se na hladině ve svitu čelovky vyhoupne zavalité tělo kapra a mě se vykouzlí úsměv na tváři. Po chvilce se mi na podložce válí 13 kg šupík. S kaprem v náruči v záblescích fotoaparátu dávám tomuto říčnímu úseku sbohem.

 

 

 

Tuto výpravu jsem si užíval každým dnem a za necelý týden jsem úspěšně zdolal skoro čtyřicet ryb. Váhově jsem se sice nedostal nad 15 kg, ale o tom kaprařina přece není. Děkuji, že jste zprávu dočetli až do konce a v nové sezóně vám přeji mnoho úspěchů.

 

Za Singleplayer crew,

Michal „Toustman“ Veselý